Az Na Vrcholky Hor

Rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sám, to hory tě táhly, tak dávno jak dávno tě znám. Pro?il jsi tam plno jar, plno lét, plno zim a bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim. Tak na?la jsem sílu a odvahu vzhůru jít a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít. I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím, ?e bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim. Ref: A? na vrcholky hor, kde sly?í? vítr hrát, do kraje skalních měst i hnízd i hvězd a zatoulaných stád. A? na vrcholky hor, jsme vy?li ty a já a já, to v?echno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá. U? přestal ses toulat a neujde? cesty kus a nejsem ta dáma co právě teď řídí tvůj vůz. A mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním, mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim. Ref: A? na vrcholky hor, kde sly?í? vítr hrát, nad čárou oblaků a? tam, a? tam, kde sníh se bojí tát. A? na vrcholky hor u? vyjdu jenom já, jen já, a v?echno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá. A? na vrcholky hor u? vyjdu jenom já, jen já, a v?echno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá.